BORIS SHEIKO PROGRAMMING III.

19.03.2017 14:37

Takže třetí týden začíná jít do tuhého.

V pondělí to ještě ušlo. Dřepy byly sice vyčerpávající, ale daly se.

Ve středu mě tedy velice překvapilo, že celkově jsem měla 20 sérií benče. No potěš! Ale kupodivu se to dalo a byla to příjemná změna.

Páteční trénink jsem měla v Aréně. Většinou jsem zjistila, že nemám prostor na ty doplňky. Nedaří se mi trénink vměstnat pod dvě hodiny a když máte pak jít ještě dělat znovu dřepy, dipy a břicho, tak fakt už to balím a jdu domů.

Celkově je tento trénink velice časově náročný. Ne ani tak na cviky a sílu, já bych to dala. Ale většinou se věnuji prvních 20 minut jen mobilitě a vhodným přípravným cvikům a drilům na trénink samotný. Pak začíná trénink. Půl hodiny (plus mínus) dřepy, pak abych vše uklidila, odstrojila a šla na benč, protože posilovnička u nás je malá. Takže pondělí a středy je to někdy vážně o tom, jestli ten trénink dám psychicky a ne fyzicky. Ono měnit cviky, hledat kotouče po celé tělocvičně a pak je složitě nasouvat a přemlouvat, aby vůbec na osu vlezly je asi to nejtěžší na celém tréninku.

V pátek si to trochu vynahrazuji tím, že v Aréně je super vybavení a tak, ale i tak na mne koukají lidi jak na šílence, že tam jedu trénink dvě hodiny v kuse.

No v kuse. Uveďme to do obrazu. Mezi těžšími sériemi mám delší pauzu. Stihnu často odepsat lidem, co mám v tréninku na spoustu zpráv, napsat nějaký mail a tak. Pak přijde ale na řadu další série, činka a jakmile cítím chladný kov činky, soustředění už není na mailech, ale na čince. Mě to takhle vyhovuje, nedělá mi to problém. Neberu nakopávače, takže v pauzách nemusím supět v rohu, jak rozzuřený býk a vydýchávat se, protože mi oči lezou z důlku a roztrhla bych činku vejpůl. Moje cvičení je naopak velice uklidňující a zenová záležitost. Občas mi dynamika a výbušnoust chybí, ale sto swingů to většinou hravě napraví.

Další můj prohřešek je, že sobotní trénink moc nedávám. Buď ho odepíšu úplně, protože prostě v sobotu mám jiné věci na práci a nebo si vyberu jen něco, na čem stihnu pracovat, když mám trénink s jednou ze svých svěřenek. Jednak mám vyhrazený čas pro někoho, koho kontroluji a trénuji, a proto, že máme k dispozici jen jednu osu a jeden časový úsek na trénink, má přednost můj svěřenec a ne já. Zkrátka ne všude jsou vybavení jako v Aréně. Kdybychom se pustili do tréninku souběžně, nemáme ani osu a ani kotouče.

Zpět