TRÉNINK - STŘEDA 16/11/2016

16.11.2016 08:55

Trénink by mohl mít klidně podtitul: 

Kterak jsem s sebou na trénink vzala přítele a málem si ho rozbila.

Po sto letech přemlouvání mi ve středu přítel neunikl a donucen a motivován systémem odměn se mnou absolvoval trénink. 

Kdybych byla tušila, že ho to tak zničí, tak bych ho s sebou asi nebrala. Kdyby nebyla ve hře láska a kdybych měla možnost filtrovat samečky dnes, asi by první kolo příjimacího pohovoru a první rande znamenalo absolvovat se mnou trénink. Druhý den, až by se svaly rozležely, by byla večeře jako druhé rande. Pokud by došel v klidu a ne po všech čtyřech a na pár doteků by nekňučel bolestí, asi by prošel druhým kolem a mohlo by být třetí rande. No asi nějak tak. Takže pokud se tím náhodou nějaká silná žena inspiruje, jediné, co můžu zaručit je, že získá silného samce, který není žádná bábovka. 

Já teda mám doma svoji bábovčičku, ale stejně ji prostě miluju. No a žádné svaly ani nabenčovaná kila to nedokážou vyvážit. Ani mě druhý den nepřizabil - jednak mě nebije a druhak nemohl zvednout bolestí ruce (chichi) - že jsem ho do toho ukecala a tiše kňučel bolestí v koutě a po dvou dnech to už bere dokonce pozitivně. A to je pro mě důležitější, než že jeho benč stojí za prd. Třeba se fakt časem vypracuje a bude benčovat pecky, jaké benčují chlapi u nás v rozehřívací sérii. Na mou obhajobu - já ho nenutila jet můj trénink, slíbila jsem mu, že pokud se mnou půjde, nechám ho šudlat si u zrcadla bicáček. A kdo mě zná, ví, že to je velká oběť, protože krom dámských tréninků v tělocvičně, kde zařazuji i bicepsový zdvih, často v kombinaci s Arnoldovým tlakem, sama bicák zásadně nejedu a nechávám to kulturním turistům. Ale on, že ne. Asi se bál o status alfa samce. Není divu. Když máte doma holku, co je spíš tak trochu bestie a zvedne aj metrák a půl, tož se u toho pumpování bicáku trošku zastydíte. 

Takže ten můj miláček na tréninku. Jen co jsem si udělala svoje mobilizační a flexibilizační drily a trochu se zahřála, se mě už ptal, co že teda dneska máme v tréninku. Dušinka se tetelila. Jsme tým a MY budeme mít trénink. Super. Uvidíme, co v něm je. Opět na mou obhajobu - vždy jsem nabízela menší váhy a radila techniku, ale moje bábovka chtěla machrovat a  po roce nic-nedělání nechtěla žádnou slabost připustit. A už vůbec by nepřiznal, že moje holčičí váhy na něj jsou moc. Já měla vždy jen čtyři opakování, ale třeba zrovna u benčů jich jel touch and go deset. Ale v posledních sérkách už jen 8, 7 a 7 a to jsem mu ještě ty poslední dva pomáhala dotahovat. Nechtěl si ješitně nechat ani poradit, aby si fixoval lépe lopatky a že můžeme váhu ubrat, ani s počtem opakování. I úzký úchop vypadal v jeho podání spíš jak diamantový benč (pozice rukou pomalu jak na diamantový klik). Já měla na úzko se stopkou. Pohoda. Každopádně veškeré mé trenérské snahy se z velké části minuly účinkem. Komu není rady.... znáte to.

Pak sme měli sumo deadlifty, což si chtěl brouček zkusit s šedesáti kily. Já mu to předvedla, vysvětlila techniku na klasice nadhmatem. Postavou a konstitučně by se mu to podle mě klasikou tahalo lépe, jako mě. Ale on si vybral jakýsi přechod mezi klasikou a sumo. Ani poloviční sumo to nebylo. Každopádně mrtvý tah bychom nakonec poladili. Tam si nechal poradit víc, asi by to časem vypadalo i k světu. 

U dřepů jsem z něj rostla. Absolutně nepochopil funkci stojanu. To mi bude trvat asi nejdýl a nerozdýchám to. Dobře, jsou federace, kde vlastně se z háků, pokud Vám je nikdo nezvedne musí s činkou vykročit vpřed, ale tohle určitě není ten případ. Každopádně na stojanu, který je u zdi mu někdo těžko poskytne jištění, když si to bude brát čelem do místnosti a dělat s tím krok dopředu. To se prostě při dřepu za něj nemá šanci nikdo vejít. Asi pětkrát jsem mu to řekla, pak jsme ladili to, že si tu činku bral na každou stranu jinak, taky nohy si klidně dal totálně křivě a jal by se už dřepovat. Základní pozice s kačerem v zadku mě taky nenadchla. No zkrátka - můj fitness naci by ho zbičoval a vyvěsil na pranýř, nebo ho minimálně poslal spát bez tvahohu i večerníčku, za všechno to kacířství, které na mém zbožňovaném trojboji spáchal. Milující přítelkyně se rozhodla dát tomu šanci. Někdo si na to prostě musí přijít sám, ať už se mu radí sebevíc. A kdybych se nebála ho tam nechat samotného, šla bych si za roh mlátit hlavou o zeď se slovy: "Je to marný, je to marný, je to marný." 

Poslední a ještě ke všemu pouze doplňkový cvik byly přední tlaky s velkou osou. Měla jsem tam 30 kg, když brouček svolil, přihodila jsem tam ještě 2,5 kg na 32,5 kg celkem. Já jela 4 opakování všech 6 sérií. Brouk začal statečně také na čtyřech, ale pak už jen dvě a půl, dvě, jedno a půl, jedno a pak to už ani nerozjel. 

Každopádně palec hore. Asi jsem v jeho očích viděla chvilku i obdiv, protože si možná doteď z toho, co jsem mu doma říkala nedokázal představit můj trénink živě. A to jsme měli lehký trénink. Běžný, ne předsoutěžní. Lehčí váhy, tak 60 - 80 % mého maxima. Nakonec protahovačka, trošku relaxu v jóga pozici kobra - pes a dýcháníčko do žeber, protažení zádíček, nožiček, prdýlky.  

TAKŽE PLNÁ VERZE TRÉNINKU:
Cvik
kg, opakováníXsérie

Benč na úzko se stopkou (šířka úchopu na šířku ramen)
45 kg   4 x 6

Sumo deadlift 
100 kg   4 x 6

Dřep zadní bez stopky
60 kg   4 x 6

Přední tlaky s velkou osou
30 kg 4 x 2
32,5 kg 4 x 4

U těch tlaků jsem porušila trenérovo přikázání. Ale zkrátka těch 30 kg bylo málo a udělala bych s tím těch opakování asi i 7, takže jsem navýšila. Pro příště už budu vědět, co je v mých silách a co ne. Vzhledem k tomu, že tenhle cvik mám v tréninku prvně, tak prostě s ním nemám v praxi zkušenost.

No, druhý den miláček hrozně skučel. Nemohl zvednout ani ruku. Hlavně pravou. Z postele lezl jak zmlácenej. Lopatky ho bolely, trapézy ho bolely, ramínka taky. Asi by bylo jednodušší vyjmenovat, co ho nebolelo. Já byla v pohodě. Klasicky namožená, spíš míň než víc. Horší to bylo ale večer. To už se to zvládlo pořádně rozležet a tak skučel opravdu jak pes. Bolestí nemohl usnout a nakonec po sadě několika nadávek v X opakováních a Ysériích se odplížil na gauč, kde nakonec usnul. Ale prý se moc nevyspal. V pátek ráno si vzal i přes jeho přesvědčení jeden brufen a přes den se mu konečně ulevilo. Pak z něj vylezlo, že když byl dřív v posilovně skoro každý den, ještě na střední, tak ho nebolely ani tak svaly, ale ty úpony a šlachy. No... Podle mě, kdybysme na to šly pomaloučku po lehoučku, tak se časem i šlachy se správnou technikou umoudří. Posílí a zvyknou si. Takhle si tím přetěžováním může spíš uhnat nějaký zánět šlach. A to je ještě ta lepší varianta. Horší by bylo si něco utrhnout. A nikdo nechce mít rameno utržený až u zadku. Teď bych to ale typla na to, že žádné příště nebude. Miláček nedokáže nic moc dělat soustavně a pokud by se mnou do budoucna chodil na tréninky jen jednorázově a nenechá si poradit s váhami a technikou cviků, bude pokaždé dva dny trpět a nic z toho mít nebude. 

Takže pohybu zdar, zdravému především a doufejme, že sem si toho svého miláčka moc nerozbila a že třeba to pro něj bude motivací na to jít trošku bezpečněji a začít se sebou něco dělat, aby ta kondice byla lepší.

Zpět