TRÉNINK - STŘEDA 23/11/2016

24.11.2016 10:11

Jsem jen člověk. Hlavně holka a protože mě navštívila v pondělí "teta z Ameriky a přivezla mi jahody" (holky to snad pochopí a kluci nevím, jestli to čtou... a jestli jo, tak snad pochopí taky), nechtělo se mi v pondělí v křečích plazit na trénink a ještě tam tedy něco předvést. Mívám v tyto dny, hlavně tak první jeden až dva, naprosto nesnesitelné křeče v podbřišku, návaly horka a zimy, je mi za zvracení a mám nechuť k jídlu, zároveň bych ale snědla celou cukrárnu (a pak ji běžela vyklopit). Zkrátka prostě šílené a cvičení nepřátelské. Vše od té doby, co neberu hormonální antikoncepci, protože už je to asi přes rok a půl, co jsem ji přestala užívat. Pokud byste chtěli vědět proč, nebo co mě k tomu vedlo, klidně to někdy vysvětlím v nějakém článku, stačí si říct. Jako náctiletá antikoncepcí netknutá jsem tyto stavy měla naprosto běžně každý měsíc, teď jak jsem vysadila, tak se to opět vrátilo. Ne v takové míře, je to slabý odvar proti tomu, co jsem zažívala ve čtrnácti, nebo to jen lépe zvládám. Každopádně to jen tak na úvod, proč jsem v pondělí zmeškala svůj osobní trénink, který by se byl jinak býval konal. 

V úterý pak mívám pravidelné tréninky s klientkou a vedenou lekci, takže večer je nabitý a domů se vracím tak v devět, někdy později, protože se někdy zapovídám u táty, kde mám mezipřistání mezi osobním tréninkem a lekcí. Což je důvod, proč jsem cvičit nebyla ani v úterý.

ALE ve středu se trénink už konal a vypadal takto:

Benč se stopkou (standardní šířka úchopu)
45 kg   5 x 5

Pozved bez odrazu
98 kg   5 x 5

Dřep přední se stopkou
48 kg   5 x 5

Shyby nadhmatem
Verunka ráno navážila dokonce 78, místo abych si to ulehčila, tak taham o kilo víc, než minulý týden, samý sval to rozhodně nebude, špeků mam ještě dost 
a taky 5 x 5

Poznámky a poznatky z tréninku:
Shyby nesnáším, protože mi  nejdou. Místo abych shodila kilo dvě a tahala nahoru lehčí váhu, tak mam o kilo víc. Gumy pořád nepřišly, prý 28. listopadu v pondělí. Přála bych si patřit mezi ty šťastné holky, které hubnou pouze zařazením silového tréninku. nebo jakéhokoli tréninku. Silový trénink je fajn, čím víc vybuduju svalů, tím víc můžu sníst, protože svaly to spálí a tak... Jednoduše řečeno to tak funguje. Ale já bych k tomu musela přidat ještě hodinu kardio aktivity denně, aby to fungovalo. Příjem kalorií mám teď ustálený. Nemyslím si že žeru, někdy mám mezi tréninky a domácností a prací spíš problém vůbec všechna naplánovaná jídla sníst. Dokud jsem běhala 5 x týdně 5 km a do toho cvičila silově tak 2 - 3 x týdně, vypadalo to podle mě lépe. Silový trojboj mě baví a fakt jsem si k tomuhle sportu dlouho hledala cestu, abych zjistila, že vlastně to je to, co jsem hledala. Jsem silná a vždycky jsem byla pomalá, takže to, že tréninky a samotný výkon je v takovém pomalejším tempu mi vyhovuje. Není to technicky náročně právě třeba jako vzpírání, před tím se velice hluboce klaním a teď trochu obloukem chodím. Na vzpírání nejsem dost dobrá. V silovém trojboji cítím, že bych mohla v tom našem českém rybníčku prorazit a být hodně dobrá. Teď chci zkusit Mistrovství ČR v silovém trojboji. Vzpírání by mě bavilo třeba v rámci crossfitu, který tak nějak obdivuji pro jeho mnohostrannost a proto, že tam je tak nějak všechno, co bych chtěla umět. Když jsem vzpírala s trenérem, ztrácela jsem sílu. Nezvedla jsem pak na mrtvý tah tolik, jako teď. S trojbojem jsem sice silná jak silnice, ale zase nejsem rychlá. Ztratila jsem rychlost a mrštnost. Jsem hrdá na sport, který dělám a kdyby za mnou nějaká rachitická chudinka na dietě přišla, že jako na to, že cvičím 10 hodin týdně to na mě není vidět, ometu ji svými výkony, protože ne každý zvedne po půl roce hala-bala tréniku zvednout na mrtvolu dvakrát víc, než sám váží. Takže vlastně necítím žádný tlak okolí, ani se mi nikdo nesměje, že vypadám, jak vypadám, jen nějak musím příští sezónu zapracovat na tom, abych to, co mám ráda a to je trojboj sladila s tím, jak chci vypadat a jak se chci cítit. Ono přece jen si nemůžu nechat vyrobit cedulku a nebo si někam vytetovat: "Dělám silový trojboj a se svou postavou jsem spokojena." Sice to každý uvidí, až si to pošinu v bikinách k vodě, ale já v zrcadle pořád uvidím tu holku s macatýma stehnama a faldama. Prostě nechci to hnát do extrému, ale zároveň nechci skončit, jako ty stokilové Mařky, které za silový trojboj schovávají těch sto kilo, přitom výkonově jsou na tom asi jak já, takže není pravda, že ty větší holky víc zvedají. Neříkám, že všechny. Nechci spadnout do toho modelu, kdy budu vypadat tak, jak si všichni myslí, že my silný holky vypadáme. Jako nějaká na stereoidech držená a ještě domácí stravou vypasená ruská sběračka řepy. To, že někoho ometu výkony je hezká věc, ale pořád jsem holka a největším mým kritikem jsem vlastně já sama. Vidět se pak v kabince v zrcadle, jak přes ty stehna nenacpu kalhoty, které se mi líbí a že z halenky mi leze bicák a málem ji roztrhá je možná fajn, na chvíli srdéčko zaplesá, protože na to jsem hrdá, pak se na sebe podívám znova a je po hrdosti a brečela bych nad sebou. Protože k čemu mi je, že zvednu metrák, když se s tou prdelí a zádama teď nikam nevejdu. Jsem zase velká jako před těma x lety, kdy jsem velká vlastně být nechtěla a začla se sebou něco dělat. No příští rok to bude lepší a já doufám, že si mezi tím najdu nějakou rovnováhu. 

Myslím, že tohle třeba můj trenér jako chlap a jako někdo, kdo nikdy nebyl obézní a neřešil, že podle nějakých sociálních standardů by měl vypadat tak a tak, nepochopí. Chlapi odjakživa chtějí být velcí. Chtějí mít víc svalů a větší ramena a pokud se nevejdou kvůli bicáku do trička, vůbec jim to nevadí. Mezi ostatníma střízlíkama vypadá pak takovej borec jako Alfa samec. Já vypadám mezi průměrnýma holkama jako bych jim všem snědla svačinu (i oběd) a zapila to minimálně protejnem, jestli ne rovnou růsťákem. Ty měřítka a nároky na holky jsou zkrátka jiný. Navíc já prostě budu mít vždy problém kila shodit, jsem endomorf, svaly jdou nahoru i s tukama a režim ve stravování je vlastně celoroční. Pro mě měsíc bez režimu, kdy se nehlídám a neomezuju ve stravování, znamená podělat několikaletou dřinu. Oproti takovému ektomorfovi, který jí jak hlavovej polskej zájezd a stěžuje si, že zase nic nepřibral. No těžký je to úděl. Asi bych to nebyla já, kdybych si nevybrala zase tu složitější cestu plnou nástrah. Vyhovuje mi pohybovat se v prostředí, kde jsem teď, mezi trojbojaři a vzpěračí, tam se přece jen spíš kouká na to, co holka umí a kolik zvedne, než na vzhled, ale upřímně - ráda bych vypadala i dobře. 

Zkrátka aby to nebylo jen o tom: "Dívejte na to, co ona zvedne!", ale aby to bylo: "Taková sexy kočka a dívejte na to, co ona zvedne!". 

Zpět